Dr.Džavád Nurbahsh

 

Master026

 

 

Dr. Džavád Nurbakhsh, mistr súfijského řádu Nimatolláhi  zesnul v pátek 10. října roku 2008.

 

V Anglii se usadil v roce 1986, poté, co v roce 1979 odejel z Teheránu a několik let cestoval po Americe. Do Íránu se už nikdy nevrátil, přesto tam řád stále prosperuje navzdory oficiálním pokusům o potlačení ducha íránských súfijů. Toho ducha, který on sám zosobňoval svou skromností a láskou. Krom svého poslání v roli súfijského mistra se zasloužil také o vznik a rozvoj moderní psychiatrické  praxe v rodném Íránu.

 

Dr. Nurbakhsh se narodil 10. prosince 1926 v Kermanu, někdy přezdívaném súfiji „hlavní město duchovní chudoby“. Šáh Nematullah, zakladatel tohoto řádu, který nese jeho jméno, však městu říkal „srdce světa“. Nurbakhsh je potomkem šejcha Kamala ad-Din Nurbakhshe, jednoho z nejvýznamnějších šejchů súfijského řádu Nurbakhshi, kde bylo na místě jeho hrobu v Kermanu postaveno současné súfijské centrum.

 

Po velmi úspěšných studiích začala jeho profesionální kariéra lékaře. Ve věku 26 let se stal ředitelem nemocnice ve městě Bam na jihovýchodě Íránu. V následujícím roce (1953) se stal nástupcem Mo´nese Ali Šácha Zo´r-Riyasateye na postu mistra řádu Nimatolláhi se súfijským jménem Nur´ Ali Šáh.

 

Poté co skončila jeho služba v nemocnici v Bamu, přijal místo v Teheránu a usadil se v malém súfijském centru na Shahpurském náměstí. Toto místo se stalo významným střediskem přispívajícím k oživení súfismu v Íránu a přitahujícím mnoho studentů ze  Západu a vědců z celého světa.

 

Když dosáhl akademického titulu v oboru psychiatrie na pařížské Sorbonně, byl Dr. Nurbakhsh jmenován profesorem psychiatrie na lékařské fakultě Teheránské univerzity. Tuto pozici zastával až do důchodu, stejně jako další pozice – ředitele Íránské lékařské rady, prezidenta Íránské psychiatrické asociace a ředitele psychiatrické nemocnice v Ruzbehu. Byl také čestným členem Americké psychiatrické asociace. Během svého života vydal 37 vědeckých publikací v oboru psychiatrie, ať už jako autor, editor nebo překladatel, společně s množstvím článků ve vědeckých časopisech a kompendiem brožur pro výzkumníky, profesory a studenty.

 

Od 15. století, kdy byl řád založen šáhem Nematullahem Walím, podnítil ve své době Dr. Nurbakhsh díky své neutuchající energii největší rozmach súfijského řádu Nimatolláhi. Jeho učení  inspirovalo k životu zasvěcenému láskyplné péči a službě lidstvu v souladu s principy súfismu a masově je následovali lidé každé rasy, étosu, víry či národnosti.

 

Dr.Nurbakhsh své bližní nikdy nerozlišoval na základě jejich pověsti či postavení, ale považoval všechny za sobě rovné v lásce a svornosti. Mnoho významných osobností z celého světa se stalo jeho přáteli a udržovalo s ním stálé kontakty.  Patřili mezi ně například známý vědec a filozof, profesor Seyyed Hossein Nasr, významná německá vědkyně Dr. Annemarie Schimmel, švýcarský vědec Dr. Hermann Landolt, známý francouzský odborník na íránskou a islámskou filozofii  Henri Corbin, japonský zenbudhista a filozof Dr. Toshihiko Izutsu, dále američtí islámští a súfističtí vědci jako Prof. Carl Ernst, William Chittick nebo James Morris, americký básník Robert Bly, a také ruští vědci jako byl Prof. I.M. Steblin-Kamenský. Stal se také přítelem a rádcem západních velvyslanců v Teheránu, zvláště pak Petra Ramsbothama z Velké Británie a Jamese George z Kanady. Dále pěstoval vřelé vztahy s ostatními duchovními učiteli, jako byla paní de Salzman, vedoucí představitelka hnutí Gurdjieffa, Dr. Ganjavianem, mistrem súfijského řádu Zahabi v Íránu, či duchovními vůdci súfijských řádů Ahl-e Haqq a Qadri v íránském Kurdistánu.

 

Po celý svůj život psal Dr. Nurbakhsh o íránské gnóze a islámském súfismu. Publikoval mnoho textů, jež se zabývaly životopisy mistrů cesty a vykládaly základní principy súfijského řádu Nimattulahi. Kromě publikační činnosti také mimo jiné sponzoroval mezinárodní konference a semináře, jejichž výsledky jsou shromážděny ve třech anglicky psaných kompendiích.

 

Jeho „fenomenální aktivita“ (slovy Henryho Corbina) v publikování klasických súfijských textů byla všeobecně známa. Do roku 1979, kdy dobrovolně odešel do exilu na Západě, vydal okolo osmdesáti knih. Mimo své vlastní prózy a poezie  editoval a vydal Diwan a sebraná pojednání šáha Nimatullaha (1970, ve čtyřech dílech) a mnoho dalších děl mistrů řádu Nimatullahi z 19. století, jako sebrané spisy Nur‘Ali Šáha,  či díla Mast ‘Ali Šáha, Muzaffar‘Ali Šáha, Majdhub‘Ali Šáha, Rawnaq‘Ali Šáha, Mushtaq‘Ali Šáha a ?adr al-Mamalik Ardabiliho. V neposlední řadě také editoval a vydal kritická pojednání o básnických dílech klasických perských súfijských autorů, jako byli  Ansárí, Ahmad Ghazzálí, Rúzbehán Baqlí, ‘Iraqi a ŠabistarÍ.

 

Na začátku sedmdesátých let, v době, kdy řád Nimatolláhi  začal zakládat svá střediska na Západě, vydalo americké nakladatelství „Khaniquah-i Nimatullahi Publications“ mnoho děl Dr. Nurbakhshe. Mezi ta nejdůležitější patří: Sufi Women (New York 1983, vydáno čtyřikrát  a přeloženo do španělštiny, francouzštiny, italštiny a němčiny), Jesus in the Eyes of the Sufis (Londýn 1983, dvě vydaní, přeložena do španělštiny, italštiny a němčiny), Spiritual Poverty in Sufism (Londýn 1984, přeloženo do francouzštiny, italštiny, španělštiny), The Great Satan ´Eblis´ (Londýn 1986, přeloženo do italštiny a němčiny), The Psychologie of Sufism (Londýn 1992, přeloženo do italštiny, němčiny, španělštiny a ruštiny). Mezi nejvýznačnější súfijská díla na Západě stále patří jeho dvoudílná kniha Prorocké tradice používané súfiji, vytisknutá v trojjazyčném vydání (arabsky, persky a anglicky), pětidílná kniha The Gnosis of the Sufis (Ma´arif-i Sufiyya) a šestnáctidílná kniha o súfijské technické terminologii Sufi Symbolism (Farhang-i Nurbakhsh). Jeho práce byly přeloženy z perského originálu do angličtiny,  španělštiny, ruštiny, francouzštiny, němčiny, holandštiny, švédštiny a polštiny. Navíc také vydával čtvrtletník s články, prózou a poezií věnovaný súfismu a spřízněným duchovním cestám, který je dnes, po dvaceti letech činnosti, vydáván v perštině, angličtině, francouzštině, španělštině a ruštině.

 

Před svou emigrací v roce 1979 se mu podařilo založit 70 súfijských center ve většině významných íránských měst, všechny jako charitativní organizace podle islámského a civilního práva. Mnoho z nich bylo znárodněno současným režimem. Po emigraci pak založil 35 aktivních center v mnoha částech světa, včetně Anglie, Francie, Holandska, Německa, Španělska, Švédska, Rakouska  a  Ruska v Evropě, USA, Kanady a Mexika v Severní Americe, Pobřeží slonoviny, Beninu, Mali, Burkiny Faso a Senegalu v Západní Africe a v Austrálii. Podobně jako u íránských center, pracují všechny jako nezávislé dobročinné organizace podle civilního práva příslušných zemí.

 

Jak už bylo zmíněno, i ve svém oboru, psychiatrii, se Dr. Nurbakhsh v rodném Íránu zasadil o velký pokrok. Během svého působení pomohl nemocnici Ruzbeh stanout na čelním místě psychiatrických zařízení v Íránu, a vybudoval první moderní psychiatrickou  kliniku v Teheránu. Také řád pod jeho vedením poskytoval finanční a technickou pomoc různým dobročinným organizacím v Íránu, dvěma sirotčincům v Mexiku, dopomohl k založení a provozu dvou nemocnic západní Africe: v Abidžanu v Pobřeží slonoviny a v Porto Novo v Beninu.

 

I dnes centra súfijského řádu Nimatolláhi  po celém světe připomínají velikost jeho ducha a dále propagují nejenom ideály súfijské cesty, ale i perský jazyk, literaturu, poezii a mystická díla, která proslavila íránskou kulturu. Dr. Nurbakhsh byl význačnou osobností, byl znám svým důvtipem, častým nadšeným smíchem, uměním konverzace a užíváním humoru jako vzdělávacího nástroje.

 

Dr. Nurbakhsh zemřel v ústraní na anglickém venkově u města Banbury v kraji Oxfordshire, kde strávil svá poslední léta, a kde je také pohřben.

 

Jeho nástupcem je jeho syn, Dr. Alireza Nurbakhsh, který vystudoval doktorát filozofie na Univerzitě ve Wisconsinu, a který je praktikujícím právníkem v Londýně. Jeho súfijské jméno je Reza´Ali Šáh.


 




%d bloggers like this: